(Ne)recenze: Non-stop od Briana Aldisse (1958)

Tahle kniha od Briana Aldisse z roku 1958 se mi do pařátků dostala překvapivě od vlastní mámy, která mi rychle vrazila do ruky nějakou knihu z vlastních zásob na služební cestu do Amstru. Svou úlohu kniha splnila a za to jsem vděčný (mámě, ne knize). Ovšem kniha samotná ve mě zanechala rozporuplný pocity a pořád se nemůžu rozhodnout, jestli to bylo špatný a jak moc.

Chápu ovšem, jak problematický je hodnotit starší knihy dnešní optikou, protože v roce 1958 to mohlo být obstojný a platný vlastní době, zatímco dnes to může být několikrát překonaný. Zvlášť sci-fi se posunulo od vedlejší podivnosti do v podstatě mainstreamu, což za mě posunulo její kvalitu. A i tu kvantitu. Nezřídka mám problém se starší tvorbou, protože se typicky nejdříve dostanu k mladším knihám dříve a klasika, ze kterých i mladší tvorba čerpá, pak může vypadat v některých ohledech trochu neohrabaně. Jinejma slovama nemusely zrovna zrát jako víno.

K samotný knize, ve zkratce lidi po mnoho generací žijou primitivním způsobem na vesmírný, generační lodi, aniž by o tom opravdu věděli. Někdo má teorie a možná i důkazy, ale jinak ne. To se v podstatě dozvíte po pár stránkách.

Začnu tím pozitivním - myšlenka toho, že lidsko zkejslo na generační lodi a z lodi se stal pro ně po mnoha generacích úpadku jejich “vesmír” je dobrá, snad dokonce i moc dobrá. A to vesmír ve smyslu jejich veškerého světa, tedy nic jiného z jejich unikátní perspektivy ani nemusí existovat. Skvělá analogie k našemu vnímání vesmíru, ačkoliv autorem dost možná neplánovaná ani neprozkoumaná do hloubky. K tomu i evoluce a odchýlení se od původního “lidství”. Ale zase to není prozkoumaný moc do hloubky. Takže na tý vysoký úrovni libí, ačkoliv to hlubší zamyšlení tam zase chybí.

No ale když klesnete z výšky do útrob knihy a jejích detailů, věci se začnou brzy hroutit. A teď konkrétně a se spoustou vyzrazení děje:

• Vztah mezi Royem Complianem, hlavním hrdinou, a jeho první ženou je divný. Prostě ji na začátku někdo čmajznul. Kdo? Asi jinej kmen. Proč? Rozmnožování. Mylně jsem si myslel, že to bude prvotní smysl putování. Prdlačky a v podstatě mu to nakonec bylo jedno. Vlastně vona nedokázala porodit zdravý děti a nemiloval ji, tak na tom nesešlo. A Royův odchod z kmene byl spíše kvůli trestu a příležitosti od kněze.
• Roy a kněz jako úplný cizinci na Přídi jsou během pár chvil přijati. A aby toho nebylo málo, pak tam přijmou celou Greggovu bandu, bandu mutantů a hrdlořezů. Jeden den se vražděj, druhej se semknou proti společným nepříteli. Takhle to chodí asi jen ve vesmíru.
• Gregg, šéf Greggovi bandy, je brácha Roye. Jak jinak. A první kapitán Complain je předek Roye. Jasně.
• Jedna z prvních věcí na Přídi je, že ten trouba Roy se zamiluje hnedle do vyšetřovatelky. A ona zdánlivě zadaná, pak volná a nakonec svolná. Ach jo.
• Krysi jsou v příběhu docela k ničemu a šly by snadno nahradit něčím smysluplnějším, třeba jen příliš agresivním kmenem. Když už, tak Greggovou bandou, která taky v příběhu moc nefunguje.
• Až teprve Roy na Přídi objeví, že lze prolízt větrací šachtou z vězení. Z vězení, který ze kterých několikrát už utekli. Vážně?
• Kdykoliv se tu objeví postava, která má tu možnost konečně prozradit pravdu nebo její část, je tu až absrudní tendence je spíše mordovat nebo nějak ignorovat. Roy omráčí vetřelce a pak na něj v podstatě zapomene a nechá to bejt. A když už se k němu později dostanou, tak ho zamordujou.
• Celý vymyšlený náboženství založený na psychologii je takový nesmyslně destruktivní i v rámci vlastní skupiny (“vypusť svůj hněv”), takže sice zní zajímavě, ale moc nefunguje.

Ale třeba mě jen upoutalo pár věcí a pak se do díla zbytečně agresivně pustilo celé mé kritické já. Kdo ví. Každopádně za mě je to kniha, která má dobrou myšlenku, ale spíše nakonec splnila “Pane bože, tuhle sračku bych napsal i já”.